K rozdělání ohně třením dřev je třeba mít
připraveny tyto pomůcky :mírně ohnutou, silnější větev, na kterou se
připevní nejlépe kožený řemínek a to tak, že jeden
konec řemínku je připevněn pevně, druhý pak
prostrčen několika otvory na protějším konci,
v místě uchopení a to volně, aby se řemínek mohl
obtočit kolem kolíku tak, aby jím bylo možno vrtět,
ale aby neprokluzoval. Otvory v rukojeti se
řemínek nastaví na potřebnou délku.

pěkně vypadá větev z lísky, ozdobená například
vyřezáváním a ozdobami z kůže

kolík se vyrobí z tvrdšího dřeva a nemá být hladce
kulatý ale je lepší, když má hrany, méně pak
prokluzuje. Konec, který se bude otáčet
v ohňovém prkénku se mírně zašpičatí,
aby zpočátku lépe vniknul do prkénka.Žabka se vyrobí ze dřeva nebo z kamene
a opatří se důlkem pro kolík. Do důlku ve dřevěné
žabce je vhodné vlepit kamínek nebo keramický
střep aby se kolík lehce otáčel.

Ohňové prkénko je z měkkého dřeva, nejlépe z lípy
nebo topolu.Nožem se udělá kousek od okraje malý
důlek a od něho ke kraji se vyřízne hladký zářez,
kterým bude z důlku vypadávat žhavý popel.V místě zářezu se pod prkénko podloží kus
kůry, na kterou bude popel vypadávat.

Ohňové prkénko, podložené kůrou se přišlápne
jednou nohou, zatímco druhá klečí.
Kolík se obtočí řemínkem na hůlce, postaví se
do důlku v prkénku a přitlačuje se pomocí žabky.
Ruka s žabkou je přitom opřena o nohu.začne se pomalými pohyby roztáčet kolík.
Jamka se začne prohlubovat, vypadává popel a začíná se kouřit.
Pomalu zrychlujeme otáčky, případně i tlak na žabku.Vypadává černý popel a dýmí se stále více.
Je potřeba nepřestávat a pokud je to v silách,
roztáčet co nejrychleji.

Když jsme přestali třít, podíváme se,
vycházíli z hromádky popela proužek dýmu,
nebo jeli vidět žhavá jiskra.